První English camp mé letní stáže byl camp pro České Budějovice. S nekolika budějovickými se znám už pěkných pár let, proto jsem se na camp opravdu těšil.
Jmenovitě s Filipem, hlavním vedoucím campu, jsem měl před několika lety na starost sportovní vybavení na píseckém english campu v době, kdy České Budějovice ani Strakonice ještě svůj camp neměli. S Filipem jsme se také potkali přímo v Aberdeenu týden po mém prvním příletu. Něco málo jsem o tom psal v článcích z léta 2007.
S americkým týmem jsme se setkali na tréninku v Malenovicích, kde jsme spolu strávili tři dny. Lépe jsme se mohli poznat ještě ve vlaku z Frýdlantu přes Ostravu, Olomouc, Prahu, Beroun, Zdice a Březnici do Ostrovce. Tato cesta byla zkouškou naší spolupráce a výdrže, protože jsme přestupovali z vlaku na vlak snad pětkrát a čtyři přestupy jsme absolvovali během - sprintem. Nakonec jsme ale všichni dojeli až do Ostrovce, odkud už jsme se přesunuli na Avii ve Varvažově.
No popravdě ne všichni. Já jsem vystoupil v Březnici, kde na mě už čekali rodiče, a jeli jsme společně domů, abych se s nimi na chvilku viděl, převlékl se a najedl. Po třech hodinách jsem vzal naši milou Audi a vyrazil do Varvažova.
Tam už čekal jak americký, tak český tým i můj intern tým. Společně jsme se navečeřeli a poté se všichni seznámili. Vyřešilo se velké množštví organizačních věcí a pak už jsme mířili do postelí, abychom byli připravení na první camp, který startoval hned druhý den.
Začátek campu byl pro mě hodně zvláštní. Vždycky jsem, ačkoliv jako člen českého týmu, přijel jen pár hodin před začátkem campu a zapojil se hned do příprav. Vidět větší čast přípravy na camp byla velmi dobrá zkušenost a vím, že hlavní vedoucí si musí projít ještě mnohem delší a důkladnější přípravou. A to ani nemluvím o Američanech, kteří na cestu šetří celý rok a letí přes půl světa, aby českým studentům mohli říci o Kristu.
Tak tedy trochu zpátky k tématu a trochu také dopředu časem. Bylo rozhodnuto, že si s Lisou vezmeme třetí skupinu studentů, čili něco mezi začátečníky a pokročilými. V rámci vedení skupinky se k nám z amerického týmu přidal Cy (čteme Sáj) a z českého týmu Ondra. Dohromady nás ve skupině bylo devět - tři holky a šest kluků.
Každý rok mám hrozný problém srovnat se s tím, že už nejsem v optimálním věku šestnácti let, tedy průměrný věk studentů angličtiny na campu. Tenhle rok nebyl výjimkou. Čistě a jednoduše, osm let rozdíl mezi mnou a nejmladším studentem mě děsí! :-)
Českobudějovický camp byl pro mě opravdu zkouškou víry. Modlil jsem se mnohem víc, než obvykle, protože jsem na každém kroku viděl něco, za co byla potřeba se modlit. Hned ze začátku campu dva dny pršelo a řeka byla tak rozvodněná, že jsme se nemohli dostat z tábora. Dvakrát-třikrát za týden jsem jel na pohotovost s různými problémy včetně zlomenin a kožních problémů. Skupinky, vztahy, problémy - pořád bylo za co se modlit. Hodně jsem si mohl uvědomovat, jak moc se můžeme snažit a jakého mála dosáhneme, když se v naší snaze nespolehneme na Pána.
Českobudějovický camp jsem si opravdu užil, navázal nová přátelství a získal nové zkušenosti. A to léto teprve začíná!
Kategorie:
Czech
| Počet přečtení: 51x
|
Žádné komentáře
|
12. července 2009, 22:56
Přidat komentář
Komentáře
